Na počátku roku 1980 evropští a američtí technici zjistili, že v systému cirkulace teplé vody pomocí plastových trubek byly kovové části v zařízení snadno zkorodovány, což vedlo k rychlému poškození zařízení. V roce 1982 odborníci dospěli k závěru, že když byla trubka zahřátá, bylo pro molekuly kyslíku snazší proniknout do plastové vrstvy a proniknout hluboko do vody uvnitř potrubí, což způsobilo rychlou korozi kovových částí v zařízení. V důsledku toho byla vyvinuta kyslíková bariérová trubice.
V Evropě a ve Spojených státech dosahuje míra využití kyslíkových bariérových trubek v topných systémech 70%. Po téměř 20 letech praktických zkušeností lze životnost kovových součástí v potrubních systémech kyslíkové bariéry prodloužit o 10-20 let.